Co to je a odkud se to vzalo
Jméno má z architektury. Brutalismus stavěl z betonu, který nic nepředstíral — žádná omítka, konstrukce přiznaná tak, jak je. Z francouzského béton brut, surový beton.
Na webu to znamená totéž: stránka nepředstírá, že je něco jiného než dokument. Výchozí písma, viditelné odkazy, ostré hrany, syté barvy bez přechodů, rozvržení, které může být schválně nepohodlné. Vzniklo to jako reakce na dobu, kdy všechny weby vypadaly stejně — stejná šablona, stejná fotka z fotobanky, stejné zaoblené tlačítko.
Důležitý rozdíl, který se často plete: brutalismus je rozhodnutí, ne absence rozhodnutí. Ošklivý web, který vznikl nedbalostí, není brutalistický. Je jen ošklivý.
Kde funguje a kde je to drahá chyba
| Typ webu | Sedí? | Proč |
|---|---|---|
| Portfolio designéra, studia | Ano | Publikum je úzké a odborné. Cílem je zapamatovat se, ne nikoho neodradit. |
| Kultura, hudba, galerie | Ano | Styl je součástí sdělení. Návštěvník čeká, že ho to překvapí. |
| Móda, nezávislé značky | Často | Odlišení je celý byznys. Uhlazenost je tu nevýhoda. |
| E-shop | Ne | Nejistota při platbě stojí objednávky. Tady se vyplácí nuda. |
| Zdravotnictví, úřad, finance | Ne | Široké publikum, vysoká sázka a lidé, co potřebují jistotu. |
| Firemní web malé firmy | Spíš ne | Odradí část zákazníků a nezíská nic. Odlišit se jde i jinak. |
Dělicí čára je prostá: čím širší publikum a čím vyšší sázka, tím hůř. Brutalismus si můžete dovolit, když víte, kdo na web chodí, a nevadí vám, že část lidí odejde — protože ti zbylí si vás zapamatují.
Dvě věci, které se nesmí porušit
Tady je ten problém, který se v článcích o brutalismu neřeší. Jeho typické prvky jsou přesně ty, co padají na přístupnosti: tenké písmo na syté barvě, nepopsané ovládání, drobné aktivní plochy, text na obrázku.
Porušovat zvyklosti je legitimní. Tohle ne:
- Kontrast textu aspoň 4,5 : 1
Žlutá na bílé, tenké šedé písmo na barvě, text přes fotku bez podkladu — to nejsou odvážná rozhodnutí, to je text, který část lidí nepřečte. Syté teplé barvy jsou grafické, ne textové; rozebírám to u palety.
- Ovládací prvky aspoň 24 × 24 px
WCAG 2.2 to má jako minimum na úrovni AA. Drobné odkazy a mikroskopické křížky vypadají na snímku dobře a na telefonu se do nich nedá trefit.
Měkčí verze, která se používá daleko víc
V praxi se čistý brutalismus na klientských webech skoro nedělá. Co se dělá, je půjčit si z něj jednotlivé prvky do jinak čitelného webu:
- Přiznaná konstrukce — viditelné linky, mřížka, která není schovaná.
- Výrazná typografie místo obrázků. Velký nadpis unese stránku sám.
- Ostré hrany a plné plochy místo stínů a přechodů.
- Jedna syrová barva proti jinak tlumené paletě.
- Technické písmo na štítky a čísla.
Tenhle web je tenhle případ. Má přiznané linky, velká tenká písmena, jediný syrový akcent a technické písmo na štítky — ale zároveň má kontrast hlídaný skriptem, který při podkročení shodí build. Brát z brutalismu vizuální jazyk a nechat si funkční základ je skoro vždycky lepší obchod než čistá verze.
Brutalismus se dá obhájit u klienta, který ví, komu prodává, a je ochotný část lidí ztratit. U všech ostatních je to rozhodnutí designéra, za které platí někdo jiný — a to je ta hranice, přes kterou nejdu.
Marian Bendák
Proč se to pořád vrací
Protože se weby cyklicky sjednocují. Když se dlouho používají stejné nástroje a stejné šablony, začne všechno vypadat stejně — a odlišit se pak jde jedině tím, že se pravidla poruší. Je to spíš kyvadlo než móda a vrací se pokaždé, když se uhlazenost stane výchozím stavem.
Opačný konec téhož kyvadla rozebírám u minimalismu — a stojí za povšimnutí, že oba směry chtějí totéž: zbavit se dekorace, která nic neříká.
Co s tím dál
Jestli vás láká výrazný web, dá se to rozhodnout rychle — záleží na tom, kdo na web chodí a co riskujete, když část z nich odejde. Proberme to na konzultaci zdarma.
Hotové projekty jsou v portfoliu.